Otvírám oči a zjišťuji to, že ležím někde venku v úplně jiné krajině než u nás. Kde to do prkýnka jsem?? Je to sen? Štípnu se, ale z prstu mi akorát vytryskne kapička krve. Začnu si ho ihned cucat a pokusím se vstát. Jdu asi pět metrů, když vtom mi něco přeběhne přes cestu. Šíleně vyjeknu. Nevím sice vůbec, co to bylo, ale rozhodně mě to vylekalo! Postupuji dál, když vtom mám hrozný pocit. Najednou na mě z křoví, ze stromů a ze všech koutů koukají nějací neandrtálci  s oštěpy. Připadám si jako kořist a oni na mě číhají. Jsou takoví celí špinaví, mají žluté zuby a vůbec se mi nelíbí. Horečně přemýšlím, co budu dělat. Jak jsem se sem mohla proboha dostat? Hlavně nesmím zpanikařit. Nejsem přece malej prcek! Dodávám si odvahy, i když to teda moc nezabírá. Musím něco vymyslet. Ale náhle všichni tvorové zběsile utíkají někam pryč. Jsem jako opařená. Najednou vidím, tedy spíš cítím - mamuta. Když svými obrovskými tlapami dupe, je to jako zemětřesení. Rychle utíkám za strom. Vtom slyším výkřiky a ječení. Spatřím, jak ti lidé jdou, běží  a hází po něm oštěpy a kameny.

     Jeden oštěp zasáhl mamuta do krku, ostatní spíše do břicha. Už se celý zbortil. Už je mrtvý. Všichni ti lidé si ho odtahují a já jsem stále schovaná. Jdu pomalu a  nenápadně za nimi. Chvílemi si připadám jak v nějaké detektivce.

     A teď to celé vidím! Takový jakýsi tábor, nebo prostě bydlení neandrtálců. Všude jsou malé i velké stany z různých kůží a větví, za nimi pak vidím jeskyni. Teď je tady veliký blázinec kvůli mamutovi. Maso hned ženy dávají péct nad oheň a lovci odpočívají. Stále se ale hrozně bojím, protože kdyby mě zpozorovali, bůh ví, co by se stalo. Z mého přemýšlení mě vyruší zvuky za mnou. Otočím se a dole pod kopcem běží nějaké stádo. Že by to byly antilopy? Ne! To jsou zase nějací lidé! A běží sem. Prohlížím si je, ale jsou jiní než tamti. Už jsou ode mě jen kousek.A! Už to mám! Konečně můj mozek zapracoval! Oni jim toho mamuta chtějí ukrást!  Seskočím ze stromu a začnu šíleně ječet. Oni zběsile utíkají pryč a teprve teď mi dochází, co já tady vlastně dělám? Jsem fakt blázen. Chvilku to rozdejchávám a pak uslyším škrundání - moje břicho.

     Hledám něco k snědku, ale všude jsou nějaké zvláštní bažiny a stromy. Naštěstí najdu v kapse sušenky. Ihned se do nich pustím. Jdu se kouknou, jak si vedou lidé s mamutem. Cítím zápach, ale i vůni pečeného masa. Už je ho tu daleko méně, než bylo předtím. Všichni mají nějakou práci. Jeden vyrábí něco z kamenů a kostí, další tři jsou  v jeskyni. Moc do ní nevidím, ale mám dojem, že kreslí nějaké obrázky na stěnu. Už to mám, určitě kreslí právě uloveného mamuta.

     Už musí být pozdě odpoledne, zapadá sluníčko a ti lidé se hřejí u ohně.A mně? Mně je pěkná kosa! Už se docela šeří.. Žalostně na ně koukám a drkotají mi zuby. Už je docela tma. A to tu musím někde přespat? No, vždyť tady umrznu! Lehám si na vlhkou zem. Zavírám oči a chci domů! domů! Do teploučký postýlky! Usínám.

     Najednou se probudím. Doma! Byl to sen? Ne! V kapse mám obal od sušenky! Vůbec tomu nerozumím! Kouknu na budík. Půl deváté! Sprintuju do školy, naštěstí dostanu jenom poznámku, ale na to, co se přihodilo, nikdy nezapomenu!!!