Hned v úvodu bych rád zdůraznil, že jsem ho nevyhlásil já. Barevné dny, kdy se mnozí z nás převléknou do oblečení určité barvy nebo stylu, se na naší škole konají už pěknou řádku let a zpravidla mají i nějaký charitativní nebo vzpomínkový kontext. Organizaci má v současné době na starosti kolegyně Kahyna, takže je to její práce, za kterou jí bezesporu patří dík. Nicméně do podtextu tentokrát dala dětem za úkol zjistit, kdo ze školy v tento den slaví narozeniny. Protože bych velmi nerad, aby věci podstatné překryla šedivá barva, mám potřebu hlásit do světa i to, co jsem řekl všem šedivákům při setkání ve vestibulu o velké přestávce:
„Přátelé, kamarádi, je na místě si uvědomit, že narozeniny má dnes nejen váš říďa a tři naše milé paní učitelky, ale i někteří z vás, z vašich blízkých i spousta lidí na celém světě. A zítra další, pozítří další… všichni mají někdy narozeniny. Čím jsem starší, tím méně chápu den narození jako nějakou zásluhu. Snad spíš jako zásluhu našich rodičů. Každý člověk má k dispozici dalších 364 (jednou za čtyři dokonce 365) dní v roce, aby si něco opravdu zasloužil. Děkujeme vám za milé přání, já přeju vám, aby těch zmíněných dní bylo co nejvíce, snažte se nepromarnit ani jediný."
Přeju všechno dobré všem dobrým lidem bez ohledu na kalendář.
Šedivý
